Spousta kuliček

Mám jednoho kamaráda, který má velice psychicky i fyzicky náročnou práci. Často kvůli ní jezdí na delší dobu do zahraničí. Jednou za mnou, dost neočekávaně, přijel. Zrovna jsem se modlila růženec. Byla jsem asi v polovině, tak jsem mu uvařila kávu a chtěla jít modlitbu dokončit. Velice mě překvapila jeho otázka: ,,K čemu taková spousta kuliček?" A tak jsem mu vysvětlila, o co jde. On mi všechno odkýval a pak řekl: ,,Umíš to vysvětlit líp, než náš kaplan." Zmínka o kaplanovi mě zaujala. Jistě, dřív jsem s ním vedla dost dlouhé rozhovory o Bohu i ocírkvi.Ale nenapadlo mě, že o tom mluvil i s někým jiným. Chvíli se na mě zamyšleně díval, pak se pousmál: ,,Můžu s tebou?" zeptal se tiše. Nechápavě jsem se na něj podívala. ,,No, zahrát si kuličky..." ukázal na růženec. Tak jsem mu podala text modliteb a pokračovala. A on se mnou. Když odcházel, z jakéhosi momentálního nápadu jsem mu svůj růženec podala. On se usmál a dal ho do kapsy.

Nedávno jsem se přestěhovala a jen málo lidí má mojí adresu. A ti,kdo ano se před návštěvou vždycky ozvou. Zrovna jsem se modlila růženec a myslela při tom na kamaráda. Už delší dobu se neoyval, věděla jsem, že asi bude pryč a dělala jsem si o něj starosti. A někdo zazvonil. Nikoho jsem nečekala, myslela jsem, že je to jen pošta. Ale byl to on. Živý a zdravý... Byla jsem šťastná, že ho vidím. Dali jsme si kávu,povídali si v podstatě o hloupostech... On se čas od času podíval na hodiny. Řekla jsem mu, že jestli spěchá, nerada bych ho zdržovala, i když ho moc ráda vidím... On se nervózně pousmál a vyndal z kapsy můj růženec. Na první pohled dost odřený a ,,používaný"... ,,Víš, já vždycky ve čtyři hraju kuličky..."