Můj bráška, Vojta, bude v pátek slavit jedenácté narozeniny. Včera mi volal, aby si se mnou popovídal a pozval nás na oslavu. A pak se zeptal, jestli pro něj máme dárek. Řekla jsem, že ano.
„Já bych chtěl čtyři dárky,“ řekl mi.
„Čtyři?“ podivila jsem se.
„Jo. Jeden bych dal mamce, druhý tátovi, třetí Aničce (naše sestra), čtvrtý tobě,“ vysvětlil, pak se zarazil. „Vlastně bych potřeboval ještě jeden a stovku.“
„Aby ti něco zbylo?“ zeptala jsem se.
„Ten poslední dárek bych dal Zdeňkovi (můj manžel).“
„A co by sis koupil za ty peníze?“ zajímalo mě.
„Dobrůtky pro Athose a Štískta (náš a jejich pes),“ překvapil mě.
„Když všechno rozdáš, co budeš mít ty?“
„Radost,“ odpověděl prostě a skoro mě dohnal k slzám dojetí.
„Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží.“ Mk 10, 14
Inu nadarmo se neříká buďte jako děti :). Nemyslet jen na sebe, to je pravá láska.
Bohužel tento svět je zlý a učí nás opaku a děti se stávají dospělými tohoto světa.
Moc pěkné
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.