Manželství směřující k Bohu

Za pár měsíců to budou tři roky, co je ze mě vdaná žena. Brali jsme se samozřejmě z láskyjednoho k druhému, po nepříliš dlouhé známosti. To ale není úplně to, o čem bych tu ráda mluvila. Brali jsme se na radnici. Manžel už od začátku naší známosti věděl, že jsem věřící. On sám nevěřil. Sice jsem chtěla svatbu v kostele, nejen před lidmi, ale hlavně před Bohem, jen jsem nechtěla manžela k ničemu nutit. Vedli jsme mnoho rozhovorů, které trvaly spoustu hodin. Došli jsme k závěru, že on se na svatbu v kostele necítí. Nechtěl dělat něco, o čem nebyl přesvědčen. Nebudu lhát, nenesla jsem to zrovna snadno. Trochu mi to ulehčilo to, že muž svatbu v kostele do budoucna nevyvracel. Věděl, že je to pro mě velice důležité.

Za tři roky našeho soužití jsme o víře často vedli spoustu rozhovorů o víře, o Bohu, o církvích... Často měl mnoho otázek, na některé jsem ani já neznala odpovědi. Ani mi to nedocházelo, ale pomaličku jsem připravovala Bohu cestu do manželova srdce. To, že tohle dělám jsem pochopila na Vánoce, když jsem rozbalila malou krabičku, ve které byl křížek na krk s českými granáty. Dárek od manžela, který mi před třemi lety říkal, že mou víru respektuje, ale podpory se od něj asi nedočkám, protože je to něco, čemu sám nevěří. A právě tento muž mi dal takový dárek.

A letos na Velikonoce mi dal dárek mnohem větší. Přišel za mnou s tím, jestli se s ním podívám na jeden film, který ho zajímá. Film se jmenuje Ježíš. Možná to zní jako maličkost, ale mně udělal velkou radost. A to jsem ani nevěděla, co bude následovat v pár příštích dnech. Film skončil, muž byl podivně zamlklý a zamyšlený. Až do rána jsme si povídali. A víte co? Přijal ho. Přijal do svého srdce i života Pána. 

Manžel si sebou nesl z minulosti velkou zradu a křivdu. Nebyl schopný ji odpustit. Letos na Velikonoce, dva dny po shlédnutí filmu to konečně dokázal. Řekl mi, že mu hodně pomohl právě ten film. Že když Ježíš dokázal odpouštět tak velké věci, on dokáže odpustit tuhle maličkost. 

Je teď na začátku své cesty a já ho vždycky plně podpořím. Je trochu zmatený ze všeho, co prožívá. Spoustě věcí nerozumí, spoustu věcí nechápe, má spoustu otázek. Ale víte co? Semínko víry je zaseto. Proto bych vás chtela požádat o modlitbu za mého muže, aby tím vším dokázal projít. Aby se nelekl nástrah, které na něj jistě čekají. 

To nejdůležitější rozhodnutí už udělal. Přijal Pána, teď sbírá sílu k tomu, aby se přihlásil do přípravy ke křtu.

Děkuji, Pane, že děláš tak velké věci! Děkuji, že naše manželství, ač je stvrzeno pouze na radnici, může směřovat k Tobě!